V Ostravsko-opavské diecézi byl jmenován nový diecézní ředitel Papežských misijních děl (PMD). Je jím trvalý jáhen z Nového Jičína Mgr. Antonín Glogar. V této diecézi to je již čtvrtý ředitel jmenovaný od sametové revoluce. Po Mgr. Janu Czudekovi z Ostravy a Mgr. Janu Szymurdovi z Havířova, byla touto funkcí pověřena Mgr. Naděžda Pavlisková z Ostravy, která po pěti letech v loňském roce tuto práci zakončila.

Nový ředitel PMD o sobě říká: „Pocházím ze sedmi sourozenců, nejmladší bratr je knězem. Vyučil jsem se elektromontérem, po vojně dálkově vystudoval elektro-technickou průmyslovku a od svých třiceti let pracuji jako revizní technik. Dá-li Pán Bůh, oslavíme s manželkou v srpnu čtyřicet let společného života, máme šest dětí a deset vnoučat. Po svatbě jsme se přestěhovali do nedalekého Nového Jičína a postavili rodinný domek v řadové zástavbě. Nikdy jsem neusiloval o nějakou funkci, postavení a podobně, ale snad už i životní zkušenost mi ukázala, že mne Bůh volá skrze různé přátele, představené a různé životní situace. Kromě jiného jsem už jako laik četl evangelium, protože jsem pomáhal při večerní mši svaté místnímu slepému knězi. Po nějakém čase jsem to cítil jako další Boží „naťuknutí“. A brzy po narození pátého dítěte jsem začal studovat.“ V roce 1998 byl Mgr. Antonín Glogar vysvěcen na trvalého jáhna. Tuto službu vykonával při svém hlavním zaměstnání. Kromě pravidelné služby u oltáře, křtů a někdy svateb dělal i všechna křesťanská rozloučení se zesnulými ze smuteční síně ve městě.

K práci v Papežských misijních dílech sděluje: „Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo, že se budu angažovat v PMD. Ale loni začátkem října mě oslovil náš otec biskup, zda bych byl ochoten tuto službu vykonávat. Po dvou měsících uvažování a modliteb jsem souhlasil. Zatím se v PMD „rozkoukávám“, učím se, jak misijní dílo a myšlenky šířit mezi lidi našeho bohatého národa. Věřím, vlastně vím, že ke každé činnosti, když je to Boží vůle, On dá dostatek moudrosti, abych mohl užitečně sloužit. Co dodat k takovému životnímu dobrodružství? Snad jen přání mnoha darů Ducha Svatého a radost z Boží lásky, kterou je třeba rozdávat dál. “

Kontaktovat nového diecézního ředitele můžete zde.

MARTYROLOGIE ZA ROK 2013

Vatikán (Agenzia Fides) – Podle informací, které máme k dispozici, bylo v průběhu roku 2013 po celém světě zavražděno 22 pracovníků pastorační péče (většinou kněží). Jde o téměř dvojnásobek ve srovnání s 13 oběťmi, které byly zabity v roce 2012. V noci z 31. prosince 2013 na 1. ledna 2014, byl ještě zavražděn P. Eric Freed, kněz v Eureka, Kalifornie. Policie pracuje na vyšetření příčiny vraždy.

Přehled kontinentů:

V Americe bylo zabito šest kněží: 7 v Kolumbii, 4 v Mexiku, 1 v Brazílii, 1 ve Venezuele, v Panamě 1 a 1 na Haiti. V Kolumbii byli P. José Francisco Echeverri Velez, P. Jose Mejia Ancizar Palomino, P. Luis Don Bernardo Echeverri a Héctor Fabio Cabrera zabiti ve svých domech, s největší pravděpodobností při pokusech o loupež. P. Luis Alfredo Suárez Salazar byl zabit během střelby. Mrtvá těla P. José Antonia Bayona Valle a P. Daría Buendía Néstor Martíneze, kteří byli několik dnů pohřešováni, byla nalezena v na vzdáleném místě. V Mexiku byl P. José Flores Preciado zabit poté, co byl zbit neznámými osobami, které kněz přistihl při krádeži v kostele během mše svaté; P. Ignacio Alvarez Cortez, P. Hipólito Villalobos Lima a P. Nicolás de la Cruz Martínez byli zabiti ve svých domovech.V Brazílii byl P. Elvis Marcelino de Lima zabit dvěma mladými chlapci, kteří ho chtěli oloupit.Ve Venezuele byl Don José Ramón Mendoza zabit gangem banditů, kteří přepadli jeho auto. V Panamě byl Don Anibal Gomez zabit s největší pravděpodobností při loupežném přepadení, protože byl nalezený svázaný, po těle s modřinami, a smrt nastala na následky velké bodné rány. Na Haiti byl otec Richard E. Joyal byl zabit dvěma muži na motorce, když vycházel z banky.

V Africe byl zabit 1 kněz v Tanzánii, na Madagaskaru 1 řeholnice a 1 laik byl zabit v Nigérii. V Tanzánii byl Don Evarist Mushi zastřelen osobou na motorce, když šel sloužit mši.Na Madagaskaru byla sestra Marie Emmanuela Helesbeux nejprve napadena klackem a pak uškrcena třemi lidmi, zdá se, že kvůli penězům. V Nigérii byl laický misionář Afra Martinelli nalezen ve svém pokoji těžce zraněný na krku mačetou, což byl s největší pravděpodobností následek jeho překvapení útočníků při pokusu o krádež.

V Asii přišli o život 3 pracovníci pastorační pracovníci: 1 kněz v Indii a jeden v Sýrii, 1 laik na Filipínách. V Indii byl Don Kochupuryil J. Thomas zabit neznámými osobami v semináři, kde byl rektorem. V Sýrii byl otec François Murad zavražděn v klášteře Péče o Svatou zemi, kde našel útočiště po vypuknutí občanské války. Na Filipínách byl katolický laik Dexter Condez zabit osmi výstřely při hájení práv a výsad domorodé skupiny Ati.

 V Evropě byl zabit jeden kněz. V Itálii byl Don Michele Di Stefano ubit na faře, kde žil sám, na svém lůžku holí.

 Okolnosti smrti:

Don José Francisco Velez Echeverri, 55, diecézní kněz, byl nalezen mrtev dne 16. ledna 2013 s bodnými ranami na dvoře svého domu v sousedství El Albergue, na jihu Buga, Kolumbie. Sousedé uvedli, že viděli člověka odjíždějícího na kole z domu kněze několik hodin před objevením knězova bezvládného těla. Podle vyšetřování odpovědných orgánů se zdá, že šlo o loupež, která skončila tragédií. Don José se velkou měrou podílel na sociální práci a podle svědectví věřících neměl nějaké nepřátele. Byl vysvěcen na kněze 20. ledna 1990 a po dobu dvou let byl knězem ve farnosti Niño Jesús de Praga (Pražské Jezulátko) v obci Tulua, svou pastorační službu prováděl i v dalších farnostech.

Don Luis Alfredo Suárez Salazar, patřil do arcidiecéze Villavicencio, byl zabit ráno 2. 2. 2013 v Ocaña, na severu Santander (Kolumbie), na hranici s Venezuelou, během doby, kdy trávil dovolenou ve svém rodném městě. Dva ozbrojenci na motocyklu vystřelili nejméně dvanáct ran na kněze a dva další lidi, kteří byli s ním. Podle místních zdrojů vrazi neměli v úmyslu zabít kněze, ale jednoho z lidí, kteří byli v jeho blízkosti.

Don Jose Mejia Ancizar Palomino, 84, diecéze Buga, byl nalezen mrtev 2. února na své faře v Caldas, obec Riosucio (Kolumbie). Tělo mrtvého kněze bylo nalezeno přivázané k posteli se známkami mučení. Don Mejia Palomino působil v diecézi Pereira jako kaplan sirotčince „Sagrada Familia“ a domova pro seniory „Louise de Marillac“.

Don José Flores Preciado, Mexičan, zemřel v regionální univerzitní nemocnici ve městě Colima (Mexiko), poté co byl zbit neznámými osobami v kostele Krista Krále, kde každý den zpovídal a slavil mši. Večer 5. 2.  2013 vešly do kostela neznámé osoby, snad s úmyslem spáchat trestný čin krádeže. Pachatelé byli přistiženi knězem a začali ho bít. Kněz na následky zranění zemřel v nemocnici krátce poté. Don José se narodil 30. prosince 1929 v Tuzcacuesco, Jalisco, na kněze byl vysvěcen v roce 1961. Byl to velmi tichý člověk, profesor latiny v semináři de Chiapa (Colima) a v semináři v Cóbano (město Colima), zpovědník v katedrále a spirituál seminaristů.

Don Evarist Musi, 55, z diecéze Zanzibar (Tanzanie), byl zabit v 7 hodin ráno v neděli 17. února 2013. Zrovna dorazil do katedrály sv. Josefa v Zanzibaru na mši, a když se chystal vystoupit z auta, přiblížili se k němu dva lidé na motocyklu, z nichž druhý, sedící vzadu, na kněze stále ještě sedícího v autě třikrát vypálil. V předcházejících dnech se v novinách objevovala explicitní vyhrožování atentátem biskupům a kněžím.

Don José Ramón Mendoza, 44, byl zavražděn v neděli večer 17. února 2013 ve státě Lara, Venezuela (asi 400 km od Caracasu). P. Mendoza jel po silnici El Manzano v okrese Iribarren, když tu byl na semaforech napaden gangem lupičů. Podle informací poskytnutých ze strany policie bylo pravděpodobně první reakcí kněze zrychlit a ujet z místa, ale byl smrtelně zraněn střelou do hlavy, na následky čehož zemřel. Don José Mendoza byl knězem ve farnosti San Juan Evangelista, v sousedství Brisas de El Obelisco, a bylo známo, že je mužem modlitby.

Katolický laik Dexter Condez, 26, patřil ke společenství Rodiny svatého Vincenta z Pauly (Vincentian Family) a byl zabit osmi střelami na ostrově Boracaya (Filipíny) 22. února 2013. Condez bránil práva a výsady domorodé skupiny Ati, která nesouhlasila s předáním půdy ve prospěch stavebních firem. Mladý muž úzce spolupracoval s místní církví v diecézi Kalibo.

Don Michele Di Stefano, 79, z diecéze Trapani (Itálie), byl ubit holí na vlastním lůžku, na faře, kde žil sám, v noci z 25. na 26. února 2013. Příbuzní, k nimž nedorazil na oběd, jak bylo domluveno, požádali souseda, aby zjistil, proč nedorazil. Soused nalezl tělo kněze pod přikrývkami se stopami krve. Kostel a fara se nachází na izolovaném místě, asi 250 metrů od prvních domů v malé vesnici. Vrah, 33letý farník, byl zadržen o několik dní později a byl odsouzen na třicet let do vězení za loupež. Don Michele byl knězem 43 let, po dosažení 75 let pokračoval ve své službě jako farář v malé farnosti „Ježíš, Josef a Marie“ v nedalekém Ummari. Po mnoho let byl doprovázejícím pracovníků Katolické akce a duchovním doprovázejícím provincie Coldiretti. Podle svědků byl knězem oblíbeným, měl dobré vztahy se všemi, byl dobrý, přátelský a pracovitý člověk.

Sestra Marie Emmanuela Helesbeux, 82, Francouzka, Soeurs de la Providence de Ruillé sur Loir, byla zabita 1. března 2013 v Mandritsara na severovýchodě Madagaskaru, když byla prvně napadena klackem a pak uškrcena. Tři lidé byli zatčeni a přiznali se ke zločinu: zdá se, že zločin byl spáchán pro peníze. Řádová sestra byla 42 let misionářkou na Madagaskaru, a to stále v Mandritsara, kde byla mezi lidmi hodně oblíbená a respektovaná pro svoji charitativní práci.

Don J. Kochupuryil Thomas, 65, rektor kněžského semináře Sv. Petra v Bangalore (Indie), byl zavražděn neznámými osobami v noci ze dne 31. března na 1. dubna 2013 v areálu semináře. Kněz byl ubit k smrti. Důvody vraždy zůstávají neznámé. Rodák z Keraly (Indie) sloužil v komunitě v Bangalore asi 30 let. Je popisován jako “velmi zbožný kněz, klidný a lidský, profesor na vysoké úrovni, známý vtipem, moudrostí a upřímností”, také se “vyznačoval duchem nezdolné práce, studia, modlitby a služby”.

Otec Richard E. Joyal, 62, Kanaďan, člen Mariina společenství, byl zabit 24. dubna v hlavním městě Haiti Port-au-Prince. Kněz opustil banku s tisíci kanadských dolarů, když se k němu přiblížili dva muži na motorce, vytrhli mu balíček, který nesl pod paží, a pak jej střelili třikrát do zad. Údajně si zloději peníze, které měla obět v peněžence, nevzali. Misionář předtím pracoval na Filipínách a na Pobřeží slonoviny.

Don José Antonio Bayona Valle, 48, diecézní kněz arcidiecéze Barranquilla (Kolumbie) byl zabit večer 6. 5. 2013 18 bodnými ranami. Tělo bylo nalezeno na cestě v oblasti obce Juan Mina. Na kněze byl vysvěcen dne 20. prosince 1998 a sloužil jako farář ve farnosti Krista Krále na jihozápadě Barranquilla v oblasti Lipaya.

Syrský kněz François Murad, 49 , byl zabit v Gassanieh, severní Sýrie, v klášteře Péče o Svatou zemi, kde hledal útočiště, v neděli 23. června 2013. Okolnosti smrti nejsou zcela objasněny. Podle místních zdrojů byl klášter, kde P. Murad pobýval, napaden ozbrojenci spojenými s džihádistickou skupinou Jabhat al-Nusra. Otec François své první kroky v náboženském životě sdílel s františkánskými mnichy Péče o Svatou zemi a nadále spolu s nimi sdílel úzké vazby duchovního přátelství. Poté co byl vysvěcen na kněze započal stavbu cenobitského kláštera zasvěceného Sv. Simonu Stylitovi v obci Gassanieh. Během občanské války byl klášter bombardován a P. Murad se z bezpečnostních důvodů přestěhoval do kláštera františkánů.

Mrtvé tělo Dona Néstor Darío Buendía Martíneze, 35, který byl několik dnů pohřešován, byl nalezeno ve vzdálené oblasti města Los Cordobas, asi 500 kilometrů severně od Bogoty (Kolumbie), 26. června 2013. Kněz odešel z Cerete, kde on byl pomocným kaplanem, a mířil k Monteria, kde žila jeho rodina, ale nikdy nedosáhl svého zamýšleného cíle. I když kněz nikdy nezmínil, že by obdržel nějaké hrozby, podle místních informací veřejně odsuzoval zločinecké gangy v oblasti Cerete. Don Néstor Darío Buendía Martínez se narodil v Canalete (Cordoba), a byl pomocným kaplanem ve farnosti San Antonio de Padua v Cerete a předtím působil jako kaplan v kostele Santo Domingo Vidal v Chima.

Elvis Marcelino De Lima, 47, rodák z Fortaleza (Brazílie), Kongregace Svaté rodiny z Nazareta, byl zabit 13. července 2013 dvěma chlapci, kteří ho napadli během loupeže v Centro Educacional da Juventude Fortaleza, kde bydlel. Podle poskytnutých informací kněz už předal peníze, telefon a klíče od auta, když jeden ze dvou mladých chlapců (ve věku 20 až 21 let), vystřelil a zabil jej. Od svého vysvěcení měl otec Elvis provádět svou službu téměř vždy v oblasti formace: první v Ponta Grossa (Paraná), pak v Santiago del Chile a v Curitiba. Byl zvolen regionálním představeným latinskoamerické komunity své kongregace, od roku 2008 bydlel v centru Educacional Juventude ve městě Fortaleza. Podle svědectví těch, kteří ho znali, byl člověkem, který byl schopen vyjít s každým, a kamkoli přišel, si jeho úsměv podmanil lidi, s nimž se setkal, především mládež.

Don Ignacio Cortez Alvarez, kaplan kostela „Maria Auxiliadora“, byl zabit ve svém domě ve městě Ensenada, v regionu Baja California (Mexiko). Mrtvé tělo kněze bylo nalezeno 22. července na faře vedle kostela s několika ranami v hrudi. Důvody vraždy zůstávají neznámé. Otec Cortez Alvarez se narodil v Janamuato, Michoacán, 16. října 1956 a byl vysvěcen na kněze 19. března 1988 v katedrále arcidiecéze Tijuana.

Don Luis Bernardo Echeverri, 69, a Don Héctor Fabio Cabrera, 27, resp farář a kaplan farnosti San Sebastian v Roldanillo, v departmentu Valle del Cauca, arcidiecéze Cali (Kolumbie), byli zabiti v jejich domě v noci z 27. na 28. září 2013. Podle místních zdrojů kolem půlnoci někteří místní obyvatelé viděli dva muže opouštět faru. Vzhledem k pozdní hodině upozornili policii, která našla bezvládné tělo faráře a jeho kaplana s bodnými ranami. Kněží patřili do diecéze Cartago.

Afra Martinelli, laická misionářka, se narodila před 78 roky v Civilerghe (Brescia, Itálie), žila v Nigérii více než třicet let, a zde také založila a řídila středisko Regina Mundi: školu informatiky s přilehlou školou pro chlapce v Ogwashi-Ukwu, v diecézi Issele-Uku. Ráno 27. září ji našli její spolupracovníci v pokoji těžce zraněnou na krku mačetou, s největší pravděpodobností v důsledku pokusu o krádež. Byla převezena do nejbližší nemocnice, kde zemřela 9. října, po několika dnech utrpení. Papež František její osud připomenul v Andělu Páně v neděli 20. října na světovou Misijní neděli těmito slovy: „Tento den jsme v blízkosti všech mužů a žen misionářů, kteří pracují, aniž by na sebe hlasitě upozorňovali, a kteří vydávají své životy. Jako Italka Afra Martinelli, která pracovala mnoho let v Nigérii: jeden den, a byla zabita při loupežném přepadení. Všichni plakali, křesťané i muslimové. Oni ji milovali. Opravdu hlásala evangelium svým životem, dokonalou prací, střediskem pro vzdělání v centru města, tímto způsobem šířila plamen víry, bojovala dobrý boj!“

Don Anibal Gomez (67 let), španělského původu, žijící v diecézi Colon (Panama), byl nalezen mrtev 30.  října u vchodu do biskupského domu diecéze Colón-Kuna Yala, ve kterém pobýval. Předpokládá se, že důvodem vraždy byla loupež, kněz měl modřiny, byl svázaný, a zemřel v důsledku velké bodné rány. K násilnému incidentu došlo v oblasti Davis Colon, město je považováno za zvláště násilné, narůstá zde míra trestné činnosti. Otec Anibal Gomez byl farářem ve farnosti Panny Marie Matky Boží.

Don Hipólito Villalobos Lima a Don Nicolás de la Cruz Martínez byli nalezeni zavraždění 29. listopadu ve farním domě v San Cristobal, ve státě Veracruz (Mexiko), diecéze Tuxpan, s největší pravděpodobností v důsledku pokusu o loupež.

Překlad Papežská misijní díla 2014

Ve dnech od 12. do 23. 3. 2015 se vydala čtyřčlenná skupina Papežských misijních děl (PMD) z České republiky na misijní cestu na Filipíny. Cílem misijní cesty bylo zdokumentovat místní situaci a seznámit se blíže zvláště s projekty PMD, které jsou z ČR podporovány. Do této asijské katolické země se vypravil P. Jiří Šlégr spolu s nastupujícím Národním ředitelem PMD Leošem Halbrštátem, kameramanem Martinem Rýznarem a Hanou Koukalovou ředitelkou PMD za českobudějovickou diecézi. Tato pracovní cesta byla koordinována za podpory Národní kanceláře PMD v Manile a jejího ředitele na Filipínách P. Socrata Mesiony. Jako tradičně se za požehnání výpravy modlilo mnoho lidí, děti z našich 19 Misijních klubek a 3 základních škol připravily pro chudé děti na Filipíny asi 500 nejrůznějších originálních přáníček, které místní mile překvapily. Česká výprava s sebou vezla mimo jiné i sošky Pražského Jezulátka, které je zde ve veliké úctě. Santo Niño (Svaté Dítko), tedy Jezulátko, je národním patronem Filipín a jeho sošku či obrázek je možné spatřit i u nejchudších lidí.

V tomto státě s přibližně 100 milióny obyvatel, který je v Asii – kromě Východního Timoru – jediným, jehož drtivá většina obyvatel je křesťanského vyznání, žije 82% katolíků, 12% protestantů 5% muslimů a 2% buddhistů. Již za šest let si zde připomenou pětisté výročí evangelizace tohoto území rozkládajícího se na 7107 ostrovech o celkové rozloze jen čtyřikrát větší než Česká republika. Katolická církev na Filipínách má 72 diecézí, které jsou seskupeny do 16 církevních provincií. K nim se řadí sedm apoštolských vikariátů a vojenský ordinariát. Po Mexiku a Brazílii jsou Filipíny třetí zemí s největším počtem katolíků na světě.

Konkrétní pomoc PMD dětem na Filipínách

Jenom za rok 2014 se prostřednictvím Papežských misijních děl poslalo do 31 diecézí na 61 projektů pro téměř 13 000 trpících dětí přes 7 miliónů Kč. Na této celkové asistenci se Česko podílí nemalou měrou, když poslalo pomoc do pěti diecézí. Užitek z téměř 1 milionu Kč mělo přes 4 320 dětí v bídě: podpora vzdělání dětí z chudých rodin, zajištění chodu domova pro potřebné a zanedbané děti, ochrana chudých dětí, jídlo pro děti z nuzných rodin a náklady na školné pro děti z početných rodin. Přispěli jsme také na vzdělávání a katechetické aktivity pro velmi chudé děti, křesťanskou formaci a morální výchovu ve slumech, na chod zdravotního a sociálního střediska pro chudé děti, na vzdělávání dětí z vesnických rodin s nízkým příjmem. V neposlední řadě sem patří též náklady na jídlo a lékařskou péči pro podvyživené děti; jídlo, léky a oblečení pro rodiny bez domova, sirotky a opuštěné děti.

Naše spojení s touto zemí a pokračující asistence filipínským dětem v bídě bude pokračovat i nadále, což potvrdila také právě uskutečněná návštěva a její zástupce P. Jiří Šlégr: „Vzhledem k opravdu náročné situaci, kterou chudé rodiny, děti a mládež zažívají, vidím jako velmi potřebné právě do těchto míst stále podporu poskytovat. Obětavá práce, ochota a nasazení života zdejších kněží, řeholníků a řeholnic, kteří jsou často autory projektů PMD, to vše dává jistotu, že posílané finance jsou správně využity. Na vlastní oči jsme viděli, jak řeholní sestry a bratři jsou pro chudé oázou, kde potřební najdou praktickou péči, plnou náruč požehnání a Božího pokoje. Naši spolupracovníci se nebojí chodit za chudými dětmi či rodinami ani pod most, na ulici, smetiště či hřbitovy, protože i tady je často nalézají. Jak jsme se zde dozvěděli, jen v desetimiliónové Manile je dětí, jejichž domovem je ulice, klidně několik set tisíc. Neustále zde těmto bezbranným a zranitelným hrozí, že zmizí jako oběti sexuálního zneužívání, otroctví či obchodu, že se stanou obětí obchodu s orgány – např. jim někdo odoperuje ledviny a nechá je třeba i zemřít. Přišlo mi velice líto těchto maličkých, kteří, aby přežili, utíkají před násilím od svých rodičů, chodí po žebrotě, jedí odpadky, kradou, přespávají na kartonech opuštěných tržišť třeba pod prázdnými háky na maso, odkud je ráno vyžene denní ruch nakupujících a prodávajících. Kvůli nedostatečné hygieně mají nejrůznější nemoci a podvýživa u nich vše ještě zhoršuje. Jsem opravdu rád, že právě sem podáváme pomocnou ruku těm nejpotřebnějším. Ode všech z Filipín vyřizuji plnou náruč lásky, vděčnosti, modliteb a prosbu o další pomoc.”

Výstupy z uskutečněné cesty

Ten, kdo se chce dovědět více o Filipínách, co všechno se během misijní cesty dělo, může například navštívit webové stránky old2.missio.cz a těšit se na informace o průběhu výpravy, foto či audio galerie, videoklipy a celou řadu dalších aktualit. Více sledujte také v Cestovním deníku – Misijní cesta na Filipíny, který se díky internetovému spojení podařilo vytvářet: http://old.missio.cz/cestovni-denik/misijni-cesta-na-filipiny/. Dále je v plánu vydání Misijního kalendáře a kalendáříku 2016, filmového dokumentu, prezentace Filipín v Misijní kině apod.

Co na účastníky cesty nejvíce zapůsobilo

Hana Koukalová

Setkala jsem se s církví, která stojí na straně chudých a jsem na ni hrdá. Sestry na vesnicích, které ví, čím která rodina žije a co potřebuje. Tam, kde sestry nestačí, jsme zase v horách potkali dobrovolníky, kteří zde vedou školu. Sobotní oratoře pro děti ze slumů a citlivé dotýkání se, získávání důvěry rodin, aby se neostýchaly přijít se svými potřebami. A v největší syrové bídě velkoměsta, když jsem viděla děti ulice a ty, pro něž se staly náplní života a zároveň věděla, že jde o kapku v moři, říkám, Bohu díky za ni.

Leoš Halbrštát

Překvapila mne veliká soudržnost každé místní komunity. I když v ní lidé byli různě movití chovali se k sobě velmi přátelsky a s úsměvem na tváři. Bylo patrné, že ačkoli o svých problémech dobře vědí, prožívají je na každém kroku, nepropadají beznaději a snaží se svou situaci zlepšit.

Martin Rýznar

Okamžik, který jsem nezachytil na kameru, ale vryl se mi do paměti, vystihuje mnohé. Malý chlapec na tržišti, když nás míjel, všiml si rozšlápnuté žvýkačky na chodníku. Neváhal, okamžitě se sehnul, šedou hmotu sloupnul a hbitě strčil do pusy. To je realita metropole 21. století, kde mnohaúrovňové obchvaty lemují mrakodrapy v sousedství chatrných chýší a existencí bez domova. Mnozí se vydali za „lepším“ do města, přitom život na venkově z mého pohledu zůstává pokojnějším, čistším i zdravějším i na Filipínách.

Jiří Šlégr

Velmi se mě dotkla hluboká víra místních lidí. Při celé řadě rozhovorů se lidem ukazovaly slzy v očích, když mluvili o Boží prozřetelnosti, svědčili o důvěře v Boha a to i ve velice obtížných situacích, kdy bojovali s nemocemi, bídou, hladem a pod. Chudí lidé se dokážou rozdělit i toho mála, co mají. To nám potvrdila např. řeholní setra, které chudá žena donesla rýži, když se dověděla, že sestry nemají co jíst. Další starší paní si vzala do péče sirotka, který zůstal na ulici a neměl nikoho. Sama na tom není dobře, ale přece nenechá dítě bez pomoci – to nám vysvětlila řeholní sestřička, která tu situaci dobře zná. Kdykoliv jsme se zeptali na nedávnou návštěvu papeže Františka, okamžitě se všem rozzářily oči a bylo vidět, že Sv. otce mají ve veliké úctě. Zvláště oceňují jeho starost o chudé, proto nazvali i letošní rok “rokem pro chudé”. Jsem rád, že skrze papežské misie jsme právě se Svatým otcem spojeni. Silným dojmem byly i návštěvy slamů a chatrčí, kde žijí ti, ke kterým se naše pomoc dostává. Jedna žena nám ve své místnůstce ukázala plastovou pokladničku, do níž během postní doby s radostí šetří peníze pro jiné potřebné. Toto prý dělají ve farnosti na pokyn pana faráře. To, co mě nenechává klidným, je skutečnost, že když jsem byl tak blízko bídě mnohých, že jim nedokážeme pomoci tak, aby se na všechny dostalo. Díky Bohu ale za všechno, co se podařilo a ještě podaří.

Pomozte na Filipíny

Chcete-li se k další pomoci pro filipínské chudé a trpící děti připojit, zašlete libovolný finanční dar na PMD, Špindlerův Mlýn 33, 543 51, , tel.: 499 433 058, 604 838 882, old2.missio.cz, číslo účtu: 72540444/2700, variabilní symbol: 440, specifický symbol: členové PMD píší své členské číslo a farnosti kód přidělený z PMD. Do zprávy pro příjemce uveďte: Filipíny. Ti, kdo věnují finanční pomoc, se mohou zaregistrovat jako „dárci misií“. Zájemci mohou obdržet potvrzení pro daňové účely.

Hlavní partneři misijní cesty na Filipíny: T- Mobile, Radio Proglas a Katolický týdeník.

Představitelé Papežských misijních děl v Česku podniknou i letos na jaře obvyklou dokumentační cestu do některé ze zemí, kam směřuje podpora českých dárců. O Filipínách, které nedávno navštívil také papež František, budou týden před odjezdem hovořit účastníci výpravy – národní ředitel PMD P. Jiří Šlégr, jeho nástupce, jáhen Leoš Halbrštát a ředitelka PMD v českobudějovické diecézi Hana Koukalová – s nimi do Asie odjede také kameraman a dokumentarista Martin Rýznar. Pořad Všimli jsme si byl vysílán v pátek 6. března 2015 od 16 hodin a opakován v sobotu 7. března v 11.05.

Zdroj rádio Proglas.

Ve dnech 1. – 5. března 2015 proběhlo v chorvatském Záhřebu – Lužnici Evropské setkání Národních ředitelů Papežských misijních děl (PMD). Zúčastnili se ho zástupci z 22 evropských zemí. Na úvod všechny přivítal Národní ředitel PMD Chorvatska P. Antun Štefan, Mons. Želimir Puljić – předseda místní biskupské konference a také biskup Diecéze Hvar – Brač – Vis Slobodan Štambuk a předseda Komise pro misie chorvatské biskupské konference. Generální sekretář Papežského díla šíření víry P. Ryszard Szmydki předal pozdravy od prefekta Kongregace pro evangelizaci národů, vedení generálních sekretariátů a presidenta PMD v Římě.

Na programu bylo několik přednáškových bloků a v odpoledních hodinách setkání se zástupci různých farností. Přednášky a diskuse na téma „Ad Gentes – 50 let poté“ a „Od Evangelii nuntiandi po Evangelii gaudium – nová evangelizace“ obohatily posluchače o mnoho inspirativních myšlenek jak od jednotlivých účastníků setkání, tak od přednášejících, mezi kterými byl biskup vojenského ordinariátu Bosny a Hercegoviny Tomo Vukšič a Prof. DrSc. Milan Šimunovič. Ten mimo jiné hovořil o tom, že nestačí jen vyjít ze své lokální církve, ale také je nezbytné naučit se předávat radost ze života a svým příkladem v druhých probouzet nové otázky pro hledání Boha. Misionáři mají šířit radost a naději všude kolem sebe.

V úterý byla skupina účastníků setkání srdečně přijata u arcibiskupa Záhřebu kardinála Josipa Bozaniče, prohlédla si místní katedrálu a starou část města. Velkým zážitkem pro všechny bylo vyprávění v muzeu bl. Alojzije Stepinace o jeho dramatickém životním osudu a brzkém svatořečení. Společná modlitba a návštěva významného národního poutního mariánského místa Maria Bistrica, kde sloužil bohoslužbu i sv. Jan Pavel II., na všechny přítomné velmi zapůsobila. Bohaté kulturní poklady Chorvatska zazářily např. i z celé řady zpěvů a tanců, které v nejrůznějších krojích místní věřící pro hosty z evropských zemích připravili. Závěr setkání patřil středeční návštěvě Varaždinu s jeho památkami a dlouhou historií. Mnoho příležitostí bylo též na osobní rozhovory, předávání zkušeností z práce národních kanceláří v jednotlivých zemích. Českou republiku na jednání za Národní kancelář PMD zastupoval P. Jiří Šlégr a nastupující Národní ředitel PMD v České republice Mgr. Leoš Halbrštát.

Tak zní březnové téma přípravy na Národní eucharistický kongres. Po tématu jednoty, společenství plynule navazuje solidarita a po ní dubnová evangelizace. Logicky poskládaná témata na setkání katechetů vikariátu Tábor, které se konalo v Klokotech, přiblížil P. Mikuláš Selvek, OPraem. Na jeho úvod a návrhy k zamyšlení při adoraci navázal praktický vstup diecézní ředitelky Hany Koukalové. Ta nastínila několik možností, jak vést děti v katechezích zaměřených na téma solidarita. S biblickými postavičkami jsme vytvářeli příběh o milosrdném Samaritánovi, z pedagogiky Franze Ketta vybrali úvod do tématu pro nejmenší a z kamínků vytvářeli veliké srdce naplněné skutky lásky. Pro větší děti jsme sáhli do nabídky práce s obrazovými kartami na téma pomoc. Nad všemi aktivitami se skupinka setkávala interaktivně a užila si jak různé přístupy k možnostem katecheze, tak si snad účastníci odnáší další nápady a inspiraci pro misijní práci s dětmi.

Od 1. do 5. března 2015 se uskuteční v chorvatském Záhřebu setkání Národních ředitelů Misijních děl z Evropy. Tuto mezinárodní akci organizuje P. Antun Štefan – chorvatský Národní ředitel PMD. Program kromě jiného bude zaměřen na téma „Ad Gentes – 50 let od vydání dekretu o misijní činnosti církve” a „Od Evangelii nuntiandi k Evangelii gaudium v kontextu nové evangelizace”.

Účastníci by se během těchto pěti dní měli zabývat také činností Papežských misijních děl v rámci Evropy, ale i aktuálními výzvami a novou evangelizací, což představí např. Prof. dr. sc. Milan Šimunovič. Setkání se zúčastní též řada místních biskupů: kardinál Josip Bozanić – arcibiskup Záhřebu, Mons. Želimir Puljić – prezident místní biskupské konference, Mons. Slobodan Štambuk – předseda Rady pro misie při místní biskupské konferenci a Mons. Josipom Mrzljakom – biskup Varaždinu.

Přednášet bude též Mons. Tomo Vukšič – biskup Bosny a Hercegoviny pověřený péčí o armádu. Program bude samozřejmě provázen modlitbou a společnými bohoslužbami. Nebude chybět ani návštěva mariánského poutního místa Marija Bistrica. Českou republiku bude na jednání za Národní kancelář PMD zastupovat P. Jiří Šlégr a nastupující Národní ředitel PMD v České republice Mgr. Leoš Halbrštát.

Misijní klubko a děti z Misijního klubka 114 pod vedením sestřiček z MŠ Lipenská v Českých Budějovicích nepřestává s krásnými překvapeními. Sestra Serafína mě požádala, abych na chvilku přišla, až budu mít cestu kolem školky a vyprávěla mi příběh: “Chlapec z Klubka na otázku rodičů, co by si přál pod stromeček prý odpověděl, že by chtěl hodně peněz. Rodiče byli z jeho odpovědi rozpačití, protože je překvapila chlapečkova rozhodnost v tak podivném rozhodnutí. Zeptali se ho tedy, jestli ví, na co by peníze chtěl.” A on věděl a čtenáři tohoto článku také, protože odpověď vidíte na obrázku. Po vánočních prázdninách přišel na setkání Klubka se svým dárkem pro chudší děti. (Po rozbalení mohu prozradit, že štědrý dárce nashromáždil pro misie 1198 Kč!)

P. Bůh odplať sestrám jejich požehnanou práci a kéž děti rostou v dobrém i nadále.

Ve dnech 12. – 22. 3. 2015 plánuje čtyřčlenná skupina Papežských misijních děl z České republiky navštívit Filipíny. Během misijní a dokumentační cesty se hlavní pozornost soustředí na seznámení se s místní situací a konkrétními projekty, které jsou z ČR podporovány. Do téměř jediné asijské katolické země se vypraví P. Jiří Šlégr spolu s nastupujícím Národním ředitelem PMD Leošem Halbrštátem, kameramanem Martinem Rýznarem a Hanou Koukalovou ředitelkou PMD za českobudějovickou diecézi. Prosíme o modlitbu, aby tato misijní cesta měla Boží požehnání. Děkujeme!

Misijní pomoc PMD z ČR na Filipíny

V roce 2014 se prostřednictvím Papežských misijních děl z Česka poslala pomoc do pěti diecézí. Užitek z téměř 1 milionu Kč mělo přes 4 320 dětí v bídě: podpora vzdělání dětí z chudých rodin, zajištění chodu domova pro potřebné a zanedbané děti, ochrana chudých dětí, jídlo pro děti z nuzných rodin a náklady na školné pro děti z početných rodin. Přispěli jsme také na vzdělávání a katechetické aktivity pro velmi chudé děti, křesťanskou formaci a morální výchovu ve slumech, na chod zdravotního a sociálního střediska pro chudé děti, na vzdělávání dětí z vesnických rodin s nízkým příjmem. V neposlední řadě sem patří též náklady na jídlo a lékařskou péči pro podvyživené děti; jídlo, léky a oblečení pro rodiny bez domova, sirotky a opuštěné děti.

Pomozte na Filipíny

Chcete-li se k další pomoci pro filipínské chudé a trpící děti připojit, zašlete libovolný finanční dar na Papežská misijní díla, Špindlerův Mlýn 33, 543 51, , tel.: 499 433 058, 604 838 882, old2.missio.cz, číslo účtu: 72540444/2700, variabilní symbol: 440, specifický symbol: členové PMD píší své členské číslo a farnosti kód přidělený z PMD. Do zprávy pro příjemce uveďte: Filipíny. Ti, kdo věnují finanční pomoc, se mohou zaregistrovat jako „dárci misií“. Zájemci mohou obdržet potvrzení pro daňové účely.

Samozřejmě, že lze v této souvislosti také věnovat mešní intence misionářům na variabilní symbol 321. V tom případě nahlaste, prosím, počet a částku, kterou na 1 intenci zasíláte. Pro opravdovou pomoc je dobré na 1 intenci přispět alespoň 250 Kč. Na mešní intence nelze uplatnit potvrzení pro daňové účely. Další informace k mešním intencím naleznete zde. Za jakoukoliv pomoc Vám ze srdce děkujeme!

Přáníčka pro děti z Filipín

Jako každý rok i letos mohou zájemci namalovat či vyrobit přáníčka – tentokrát pro děti Filipín. Prosíme o malé formáty, max. A4, pokud budete něco psát, tak pouze anglicky. Hotová dílka pošlete do Národní kanceláře PMD nejpozději do středy 4. března 2015. Už teď se na ně těšíme a věříme, že jich na Filipíny pro chudé děti tým PMD odveze co nejvíce.

Jakmile se cestovatelé na putování vydají, budou podle možností ve spojení např. prostřednictvím cestovního deníku na old2.missio.cz nebo ve vysílání na Radiu Proglas.

Vatikán. Jako obvykle během zpáteční cesty z apoštolské cesty odpovídal papež na otázky novinářů. František jim věnoval přibližně hodinu času. Otázek bylo jedenáct a týkaly se mimo jiné jeho dojmů z návštěvy Filipín, svobody projevu a dalších témat.

1. Co se papež naučil od Filipínců

Papež: „Gesta! Dojímala mne gesta. Nikoli ona protokolární, nýbrž gesta dobroty, procítěná a vycházející ze srdce. Některá téměř nutí do pláče. Je v nich všechno: víra, láska, rodina, iluze, naděje…Ono gesto tatínků, s jakým zdvihali děti, aby jim papež požehnal. Tatínkovo gesto. Tatínků tam bylo hodně a pozvedali děti, když jsem projížděl ulicemi. Toto gesto v jiných zemích nevidíte. Jako by říkali: Toto je můj poklad, má budoucnost, má láska. Pro něj má cenu pracovat i trpět. Bylo to originální gesto, které se však rodilo ze srdce. Druhé gesto, které mne oslovilo, bylo ono nefalšované nadšení, radost, veselí, schopnost slavit i pod vodou. Jeden z ceremoniářů mi řekl, že ho povzbudilo, když se ministranti v Taclobanu navzdory dešti nikdy nepřestali usmívat. To je radost, nefalšovaná radost. Nikoliv fingovaný úsměv, ale úsměv, který odněkud vychází. Za tímto úsměvem stojí normální život, bolesti, problémy. Další gesto patřilo maminkám, které přinášely nemocné děti, a vůbec maminkám s dětmi. Maminky nezdvihaly děti, držely je v náručí a podávaly otcům. Bylo vidět opravdu hodně postižených dětí. Takový pohled vás nenechá v klidu, ale maminky tyto děti neskrývaly, nesly je k papeži pro požehnání. Jako by říkaly: Toto je mé dítě, je takové, ale moje. To vědí a dělají všechny matky, ale způsob, jakým to dělaly, mne zasáhl. Gesta otcovství, mateřství, nadšení, radosti. Je tu ještě jedno slovo, které je pro nás těžké pochopit, protože příliš zevšednělo, bylo špatně užíváno a chápáno. Toto slovo – odevzdanost – však má svou podstatu. Filipínský lid dokáže trpět, je schopen povstat a jít dál. Včera jsem mluvil s otcem Crystal, dobrovolnice, která zemřela v Taclobanu. To, co řekl, mne povzbudilo: »Zemřela ve službě«. Její otec hledal slova, aby se v tom utvrdil, aby to přijal. Tento národ dokáže trpět. Tak jsem jej viděl a interpretoval jeho gesta.“

……………

11. Rekordní účast věřících na papežské mši v Manile a papežovy nejsilnější dojmy z návštěvy.

Papež: “Nejsilnější dojem jsem měl v Taclobanu. Pro mne byla silná tato mše, velmi silná, totiž vidět po oné katastrofě všechen ten Boží lid usebraný v modlitbě. Měl jsem přitom na mysli svoje hříchy i ty jejich. Byl to silný, velmi silný moment. Během této mše jsem se cítil jakoby zdeptán, ztratil jsem hlas. Nevím, co se mi stalo, asi emoce, nevím, ale necítil jsem nic jiného než zdeptání. Silnými momenty pak byla gesta, každé gesto. Když jsem procházel kolem nějakého tatínka, on jen udělal takový pohyb (papež zvedá ruce, v nichž jako by drží dítě) a já jsem dal požehnání. Děkoval mi. Stačilo mu požehnání. Říkal jsem si, že mám tolik nároků, chci to či tamto… Prospělo mi to. Byly to silné chvíle. Potom jsem se dozvěděl, že jsme v Tacloban přistávali za větru o rychlosti 70 km za hodinu a vzal jsem vážně upozornění, že musíme startovat ve 13 hodin a ne později, protože pak by bylo nebezpečí ještě větší. Neměl jsem však strach, jenom jsem musel vážit. Pokud jde o velkou účast, cítil jsem se zdeptán. Byl to Boží lid a Pán byl tam. Byla to radost z přítomnosti Boha, který nám říká: dobře si pamatujte, že jste jejich služebníky, oni jsou protagonisty…

Potom ten pláč. Jedna z věcí, která se vytrácí, když je přílišný blahobyt nebo nejsou dobře chápány hodnoty anebo si zvykneme na nespravedlnost, na skartační kulturu, je schopnost plakat. Ve starém misálu je jedna krásná modlitba, která zní více méně takto: „Pane, ty, který jsi učinil, že Mojžíš svou holí nechal ze skály vytrysknout vodu, učiň ať ze skály mého srdce vytryskne voda pláče.“ To je krásná modlitba! My křesťané musíme prosit o milost plakat, zejména zámožní křesťané, a plakat nad nespravedlnostmi a nad svými hříchy. Pláč tě totiž otevírá chápání nových skutečností nebo jejích nových dimenzí. To je to, co řekla ta dívka, a co jsem já řekl jí. Ona jediná položila otázku, kterou nelze zodpovědět: proč trpí děti? Velikán Dostojevský si ji položil a nebyl s to na ni odpovědět. Proč trpí děti? Ta žena plakala. Když říkám, že je důležité, aby se v církvi více počítalo se ženami, není to jen proto, aby se jim dala funkce sekretářky nějakého vatikánského úřadu. To může být, ale spíše jde o to, aby nám říkaly, jak to cítí a jak vidí realitu, protože ženy nahlížejí věci z perspektivy jiného, většího bohatství. Další co zde chci zdůraznit, je to, co jsem řekl poslednímu chlapci na zmíněném setkání s mládeží, který opravdu dobře pracuje, organizuje a pomáhá chudým, totiž abychom nezapomínali, že také my máme žebrat u nich, protože chudí nás evangelizují. Kdybychom chudé vyňali z evangelia, nemohli bychom pochopit Ježíšovo poselství. Chudí nás evangelizují. Někdo řekne: »Jdu evangelizovat chudé.« Ano, ale nechej se také evangelizovat od nich, protože oni mají hodnoty, které nemáš. Tedy tolik víceméně..
A děkuji vám za vaši práci, vážím si jí a jsem vám vděčný. Vím, že je to pro vás oběť.“

Celý článek zde.