Má duši starou jako evangelium, církevní historii trvající čtyři století a věčný mandát dosahovat na místa, která papež František rád nazývá lidskými a existenciálními “periferiemi”. Horizont působení Kongregace pro evangelizaci národů se shoduje se světem, kde misie ad gentes vyžaduje povolání, vyhrnuté rukávy, inteligenci a struktury.

Specifickým cílem Kongregace pro evangelizaci národů je misijní činnost, tedy evangelizace národů a vytváření církví v rámci nově evangelizovaných národů. Od počátku (1622), kdy byla založena Sacra Congregatio de Propaganda Fide, až do současnosti si papežové přáli zachovat centrum, které by řídilo misijní činnost, a to i během různých reforem římské kurie. Úlohou naší kongregace je též pomáhat římskému biskupovi při podpoře misijní spolupráce, aby bylo stále zřejmější a účinnější, že celá církev je ze své podstaty misijní, a aby si celý Boží lid uvědomoval svůj misijní závazek a spolupracoval na něm modlitbou, svědectvím svého života a ekonomickou podporou. Z tohoto pohledu jsou aktivity Kongregace pro evangelizaci národů skutečnou službou mladým církvím. Kongregace má územní působnost a přebírá různé povinnosti, které přísluší jednotlivým římským dikasteriím, jako je zřizování (zakládání, změny, rušení) a zajišťování jednotlivých církví (jmenování biskupů a jim rovných církevních představitelů), jakož i výkon biskupského úřadu na misijních územích. Naše dikasterium se také zabývá záležitostmi týkajícími se formace diecézního kléru (zejména v seminářích a otázkou jmenování rektorů), kněžské služby, řeholního a zasvěceného života, apoštolátu katechetů a života laických věřících. Kompetence dikasteria byly rozšířeny o některá „zvláštní zplnomocnění” týkající se kázně duchovních a zasvěcených osob v misijní církvi.

Vlastním cílem misijní činnosti je evangelizace a “plantatio Ecclesiae”, neboli „vysazování církve“ (Ad Gentes, 6). Poslání Krista Vykupitele, svěřené církvi, ještě zdaleka není dokončeno. Územní struktury církve (arcidiecéze, diecéze, vojenské ordinariáty, apoštolské vikariáty, apoštolské prefektury, misie “sui iuris”, apoštolské administratury) mají za cíl reagovat na potřeby a požadavky efektivního fungování při poskytování pastoračních služeb. A je odpovědností Kongregace pro evangelizaci národů, aby pro svá území zajistila tento úkol při realizaci plánů na vytváření územních církevních celků. Dikasterium také pomáhá papeži zajistit ordináře každého církevního obřadu. V současné době počet církevních celků (arcidiecézí, diecézí, vojenských ordinariátů, apoštolských vikariátů, apoštolských prefektur, misií “sui iuris”, apoštolských administrací) závislých na dikasteriu dosáhl 1119. Místní církve svěřené Kongregaci se nacházejí v Africe (516), Asii (484), Americe (76) a Oceánii (46).

Kongregace pro evangelizaci národů v rámci svých kompetencí přispívá ke společnému úsilí všeobecné církve při výchově budoucích kněží. Usiluje o podporu kněžských, řeholních a laických misionářských povolání a zajišťuje odpovídající rozdělení misionářů. Na územích, která dikasteriu podléhají, rovněž pečuje o formaci diecézního kléru, řeholního a zasvěceného života a katechetů. Podporuje zakládání seminářů a dohlíží na jejich fungování. Je také zodpovědná za studium a schvalování Ratio nationalis vypracovaných jednotlivými biskupskými konferencemi na územích kongregace.

Podle údajů Papežského díla sv. Petra apoštola dnes existuje 800 seminářů, rozdělených do 222 kněžských seminářů s celkem 23 138 kandidáty kněžství (68 % v Africe, 28 % v Asii, 3 % v Americe a 1 % v Oceánii), které doprovází asi 1. 749 formátorů; 120 propedeutických seminářů s 6 003 připravujícími se seminaristy (88 % v Africe, 12 % v Asii, 1 % v Americe a 0 % v Oceánii), které doprovází asi 411 formátorů; 439 menších seminářů s celkem 50 239 seminaristy mladšího věku (75 % v Africe, 20 % v Asii, 3 % v Americe a 2 % v Asii. Celkem je zde tedy 76 367 seminaristů, které doprovází 2160 formátorů.

Kromě seminářů má naše kongregace v Římě papežské koleje pro formaci kléru, který se zde připravuje na své poslání ve světě: Papežská Urbanova kolej (1627) pro formaci seminaristů, Papežská kolej sv. apoštola Petra (1946) a Papežská kolej sv. apoštola Pavla (1965) pro formaci kněží z misijních zemí, kolej sv. Josefa při univerzitě Urbaniana, která v minulosti ubytovávala katechety, ale nyní je určena pro kněze (rektory, formátory a učitele seminářů), kteří se účastní půlročních zdokonalovacích programů na Papežské univerzitě Urbaniana. Kolej Mater Ecclesiae v Castelgandolfu je vyhrazena řeholnicím. Do jurisdikce Kongregace pro evangelizaci národů spadají také instituty zasvěceného života, které byly zřízeny na misijních územích nebo tam působí, a také společnosti apoštolského života, které byly zřízeny ve prospěch misií.

„K personálním zdrojům naší kongregace kromě kardinála prefekta, sekretáře, pomocného sekretáře a podsekretáře náleží tři vedoucí různých kanceláří – dvou v sekretariátu a jedné administrativní, dále dva vedoucí archivů – novodobého a historického a celkem 60 zaměstnanců  (25 v sekretariátu, 20 v administrativě, 8 v historickém archivu, 2 v moderním archivu a 5 pomocných pracovníků).

Sekretariát tvoří 22 kněží z různých zemí Afriky (Ghana, Demokratická republika Kongo, Mosambik, Senegal, Tanzanie), Evropy (Itálie, Malta, Polsko), Asie (Indie, Filipíny, Srí Lanka, Korea, Čína) a Ameriky (Spojené státy). Dále zde působí 4 řeholnice, 2 zasvěcené laičky a 6 laických zaměstnanců v různých oblastech.

Administrativní sekce

Správu majetku vykonává správní úřad kongregace, který řídí vedoucí tohoto úřadu. Správní kancelář je složena z laických spolupracovníků, kteří pracují v oblasti účetnictví, movitého majetku, pronájmu, techniky a práva.

Archivní sekce

Historický archiv, který obsahuje přibližně 11 milionů dokumentů ve 14 000 svazcích, uchovává skutečné poklady z let 1622 až 1965. Zaměstnává osm lidí. V moderním archivu jsou uloženy spisy za posledních 50 let.

Kromě toho zaměstnává Kongregace pro evangelizaci národů různé poradce a studijní komise, spolupracuje s instituty zasvěceného života prostřednictvím tzv. „Rady osmnácti“.

Subjekty závislé na Kongregaci pro evangelizaci národů v misijních službách

Papežská univerzita Urbaniana

Má čtyři fakulty: filozofickou, teologickou, kanonického práva a misiologickou. S misiologickou fakultou je spojen Vyšší institut spirituality a misijní katecheze a také Specializovaný institut dějin evangelizace. Univerzita Urbaniana zahájila projekt Affiliated Net, který umožňuje různým institutům, zejména seminářům z různých zemí, získání akademických titulů na Papežské univerzitě, propojení, sponzorování a sdružování prostřednictvím telematické sítě. V současné době se k němu hlásí 104 institutů (filozofie, teologie, kanonického práva a misiologie) z více než 40 zemí.

Kromě toho bylo v roce 1975 založeno Centrum sinologických studií, které se věnuje akademickému výzkumu historických, sociokulturních a náboženských aspektů Číny, a Studijní centrum kardinála Newmana, věnované významnému absolventovi této univerzity. Existuje rovněž nakladatelství Urbaniana University Press, které také stojí ve službách dnešního poslání  kongregace a jako akademické nakladatelství Papežské univerzity Urbaniana působí ve dnešním globalizovaném scénáři, a to jak mezikulturně, tak mezinábožensky.

Nadace Domus Urbaniana (2005) a Urbanova kolej (1627)

Je to samostatná nadace s právní, kanonickou a občanskou subjektivitou. Sídlí ve Vatikánu. Účelem nadace je poskytovat pohostinství klerikům, kteří jsou z misijních území posíláni do Říma na odpovídající dobu univerzitního vzdělávání. Nadace se proto stará o areál Urbanovy koleje a o její personál. Výběr formačního týmu přísluší Kongregaci pro nauku víry. Urbanova kolej byla založena v roce 1627 a v roce 1927 se přestěhovala na Janicul. Dnes slouží jako hlavní kněžský seminář, v němž se vzdělává asi 160 seminaristů z třiceti diecézí.

Stará se o čtyři koleje: Papežskou kolej sv. Petra apoštola (1946) a Papežskou kolej sv. Pavla apoštola (1965). Existuje také kolej Mater Ecclesiae (1970), přenesená do Castel Gandolfa, a kolej svatého Josefa pro kněze-profesory, kteří se účastní půlročních doškolovacích kurzů.

Mezinárodní centrum pro misijní animaci

Mezinárodní centrum misijní animace „Blahoslaveného otce Paola Manny“, které se nachází na pahorku Janiculum, je domem misijní formace ve službách čtyř papežských misijních společností a Kongregace pro evangelizaci národů. Poskytuje četné kurzy pro kněze, řeholníky a laiky a pro členy národních a diecézních ředitelství Papežských misijních děl.

Tisková agentura Fides

Fides, jedna z prvních tiskových agentur na světě, si klade za cíl zviditelňovat misie prostřednictvím tisku, podporovat misijní animaci, podněcovat spolupráci na misijním díle prostřednictvím podpory povolání a duchovní i materiální pomoci.

S rozsahem působnosti dikasteria souvisí i rozsáhlost jeho hmotného majetku, zejména nemovitostí, na které se někdy zaměřuje senzacechtivá žurnalistika. Můžete objasnit kritéria pro správu majetku ve vlastnictví kongregace?

Účel majetku Kongregace pro evangelizaci národů

Kongregace získává finanční prostředky k dosažení svých institucionálních cílů výhradně ze správy svého majetku (movitého i nemovitého). Správní autonomie, které se dikasterium těší, není dnešní, ale zrodila se již se samotným založením kongregace v roce 1622 a je upravena v apoštolské konstituci Pastor Bonus Římské kurie, která v čl. 92 uvádí: „Kongregace spravuje svůj majetek a ostatní statky určené pro misie prostřednictvím svého zvláštního úřadu, aniž by byla dotčena povinnost skládat řádné účty prefektuře pro hospodářské záležitosti Svatého stolce“.

Správní autonomie se tedy zrodila, když Řehoř XV. ustavil Propagandu Fide, učinil ji nezávislou na ostatních částech římské kurie a obdařil ji finančními prostředky, aby zajistil její trvalost. To odráželo dvojí důvod, jeden morální, druhý praktický. Podle zásady spravedlnosti, platné pro všechny epochy, musí totiž statky a příspěvky nabízené misiím sloužit pouze a výhradně účelu stanovenému vůlí dárce. Respektování jeho přání zavazuje příjemce ve svědomí a určuje, na co bude donace vynaložena. Autonomní správa proto zaručuje, že prostředky určené na misie budou použity výhradně k tomuto účelu. Tuto intuici zakladatele, která se objevuje již v bule o ustanovení „Inscrutabili divinae Providentiae arcano“, potvrdil II. Vatikánský koncil a nepřetržitě všichni papežové.

To je tedy institucionální cíl, k němuž směřuje veškerá činnost dikasteria, a to je také úkolem administrativy: profesionálně a poctivě spravovat dědictví, které je ovocem velkorysosti těch, kdo věnovali svůj majetek na podporu misijní činnosti na celém světě.

Kongregace musí řádně skládat účty Ekonomickému sekretariátu. Vzhledem k tomu, že finanční výkazy Kongregace jsou součástí konsolidovaných finančních výkazů Svatého stolce, provádí Ekonomický sekretariát prostřednictvím Úřadu generálního auditora pravidelné kontroly v souladu s auditorskými standardy a poté podává zprávu Ekonomické radě. Správa nemovitého majetku tedy slouží k podpoře misijní činnosti po celém světě a k zajištění chodu Papežské univerzity Urbaniana a kolejí, které jsou s ní spojeny. Univerzitu každoročně navštěvují studenti z celého světa, z nichž někteří bydlí v kolejích patřících kongregaci. Finanční prostředky, které kongregace poskytuje, umožňují rezidujícím i nerezidujícím studentům pokračovat ve studiu.

Papežská misijní díla jsou celosvětovou sítí modlitby, oběti a lásky, která slouží Svatému otci v jeho péči o hlásání evangelia a o pomoc mladým církvím na územích závislých na Kongregaci pro evangelizaci národů.  Jejich charismatem a cílem je misionářská animace celého Božího lidu, vědomí povinnosti podílet se na evangelizační činnosti a uskutečňování misijní spolupráce na univerzální úrovni. Zapojují se do nich všechna odvětví církve a všechny věkové skupiny: dospělí, mladí lidé, seminaristé, duchovní i řeholníci. Jsou velice cenná, protože fungují jako rozsáhlá mezinárodní, národní (jsou díly v kompetenci biskupských konferencí), diecézní a farní síť. Jsou to papežská díla, protože jsou papežovým nástrojem na podporu misií.

První dílo, dnes Papežské misijní dílo šíření víry, založila ctihodná Paulina Marie Jaricot, francouzská laička, která se narodila 22. července 1799. Tato ctihodná bude brzy blahořečena, protože zázrak na její přímluvu schválil Svatý stolec loni v květnu. Papežské misijní dílo dětí podporuje děti, které pomáhají svým vrstevníkům objevovat a žít víru v Krista tím, že se každý den modlí za všechny děti na světě. Papežské misijní dílo sv. Petra apoštola podporuje formaci duchovních, řeholníků, seminaristů a noviců v misijních oblastech a Papežská misijní unie se stará o trvalou apoštolskou formaci kněží, řeholníků a laiků.

Ve skutečnosti úkol Papežských misijních děl vychází z modlitby a misijní animace, kterou provádějí národní ředitelé ve 120 zemích světa, a pokračuje formací v misijní práci. Dary při sbírkách jsou plodem modlitby, animace a formace. Pomáhají misionářům a mladým církvím uskutečňovat to, co je pro evangelizaci nezbytné. Podporu apoštolské služby zajišťuje především modlitba a oběť.

Prostřednictvím univerzálního fondu solidarity se finančně pomáhá místním církvím v misijních územích, východním a latinskoamerickým církvím při jejich pastorační a evangelizační činnosti. Rozdělení darů a některé projekty realizované díky obětavosti dárců jsou zveřejněny na internetových stránkách: www.ppoomm.va. Každé národní ředitelství samozřejmě zveřejňuje své aktivity a financované pastorační projekty na svých místních internetových stránkách. Kromě toho biskupové zasílají do ústředí Papežských misijních děl v Římě zprávy o uskutečněných projektech, které jsou zdokumentovány fotografiemi a videozáznamy. Tyto zprávy jsou rovněž zasílány národním ředitelům, kteří s nimi následně seznamují dárce. Každý, kdo se podílí na životě a práci center modlitbou a dary, může vidět jejich plody.

Je třeba poznamenat, že existuje pět římských kolejí podporovaných z darů Papežského díla šíření víry, na které přijíždějí stovky kněží a řeholnic z misijních zemí, aby zde pokračovali ve studiu. Kongregace díky podpoře Papežských misijních děl každoročně nabízí přibližně 500 stipendií pro seminaristy, kněze a řeholnice z misijních území a mladých církví, které jsou závislé na našem dikasteriu. Jedná se o hluboký a pevný závazek k práci na formaci, který odpovídá očekáváním a potřebám místních církví v Africe, Asii, Oceánii a Latinské Americe. Kromě toho dostává od Papežských misijních děl každoroční podporu přibližně sto emeritních biskupů v misijních územích. Závěrem lze říci, že prostřednictvím činnosti Papežských misijních děl naše dikasterium podporuje a povzbuzuje misijní animaci a formaci, aby se posílil misijní duch v místních církvích i ve všeobecné církvi.

Kongregace pro evangelizaci národů pokrývá své finanční potřeby prostřednictvím správy svého movitého a nemovitého majetku. S přispěním Papežských misijních děl podporuje naše dikasterium pastorační činnost místních církví prostřednictvím běžných ročních nebo mimořádných dotací na konkrétní projekty. Důležitou oblastí, do které dikasterium zasahuje, je formace duchovních, seminaristů, řeholníků diecézního práva a katechetů. Kromě výdajů kongregace je movitý a nemovitý majetek dikasteria využíván především k financování Papežské univerzity Urbaniana, která je jedinou výhradně misijní univerzitou na světě. Prostřednictvím této univerzity podporuje dikasterium výzkum v oblasti teologie, spirituality a misijní pastorace (Pastor Bonus, čl. 86).

Kongregace dává k dispozici a finančně podporuje síť kolejí v Římě a Castel Gandolfu, které slouží misijní činnosti mladých církví a jejich lidské, duchovní, kulturní a teologické kvalifikaci. Do této sítě dnes patří Papežská Urbanova kolej de Propaganda Fide pro seminaristy (asi 160 míst); Papežská kolej svatého Petra apoštola pro kněze (180 míst); Papežská kolej svatého Pavla apoštola pro kněze (190 míst); Papežská kolej Mater Ecclesiae pro řeholnice v Castel Gandolfu (120 míst). V neposlední řadě je zde Misionářská kolej svatého Josefa (asi 25 míst), která v průběhu roku ve spolupráci s Papežskou univerzitou Urbaniana pořádá půlroční doškolovací kurzy pro školitele (rektory a prorektory) a stálé profesory institutů a seminářů na misijních územích. Mezinárodní středisko pro misijní animaci pořádá semináře, konference a duchovní cvičení pro různé zástupce misijní činnosti. Stipendium poskytované seminaristům, kněžím nebo sestrám studujícím v Římě pokrývá náklady na stravu, ubytování, školné a pojištění po dobu tří až pěti let.

Práce dikasteria zahrnuje také vzdělávání katechetů a angažovaných laiků. Diecézím je každoročně poskytována běžná dotace na katechety, zatímco těm, kteří pokračují v katechetickém vzdělávání v různých institutech na misijních územích, je poskytováno stipendium.

V oblasti misijní spolupráce dikasterium prostřednictvím Papežských misijních děl dohlíží na mnoho projektů pro církev a bohoslužby, stejně jako na četné vzdělávací, zdravotnické a mnohé další rozvojové projekty. Podle údajů z roku 2020 existuje přibližně 29 287 mateřských škol, 60 099 základních škol a 26 634 středních škol. V oblasti zdravotní péče existuje přibližně 2 675 nemocnic, 7 985 ambulancí a 526 leprosárií.

Poslední plenární zasedání kongregace, které se konalo od 30. listopadu do 3. prosince 2015 na téma: „Církevní svědomí a misie ad gentes. Služba Kongregace pro evangelizaci národů mladým církvím 50 let po koncilním dokumentu Ad Gentes“ bylo příležitostí k zaměření na plody misie. Byl zaznamenán růst a vitalita mladých církví, které dosáhly většího církevního a misijního uvědomění. Většina z nich se stala soběstačnými na úrovni pastorace a správy, zatímco na ekonomické úrovni se objevují platné iniciativy pro samofinancování pastoračních potřeb. V posledních letech došlo k pozoruhodnému vývoji. Počet pokřtěných se zvýšil v mnoha částech misijních území, zejména v Africe a Asii. V současné době jsou téměř všichni biskupové a kněží domorodci. Množí se kněžská, řeholní i laická povolání. Do misijních kongregací vstupuje mnoho chlapců a dívek. Mladé církve se svými problémy a nedostatky, ale také se svými zdroji kněžských a řeholních povolání a nadšeným přilnutím k evangeliu se staly misijními subjekty pro staré církve, zejména evropské, ve vzájemné výměně lidí a činností z jednoho kontinentu na druhý. Církve, které vznikly na misijních územích, pomáhají dodávat novou sílu vyhasínajícím západním společenstvím tím, že přebírají pastorační povinnosti ve farnostech, řeholních institutech a hnutích.

Současná dynamika a růst mladých církví vedly k určité změně ve vztahu k naší kongregaci.  I když pokračuje ve své tradiční roli (srov. Ad Gentes, 29 a Pastor Bonus, 85) a nadále zajišťuje spojení a společenství se Svatým stolcem, spočívá její role stále více v doprovázení a podpoře místních církví, které mají diecézní biskupy a místní biskupské konference jako první odpovědné osoby, které určují jejich pastorační zaměření a cíle.

Právě Papežským misijním dílům papež nedávno adresoval poselství, v němž připomněl ústřední význam působení Ducha v evangelizačním díle a varoval před pokušením funkcionalismu, elitářství a sebevztažnosti. Jaké výzvy a priority vás čekají, abyste mohli konkrétně odpovědět na Františkovy podněty?

Misionářská animace je prvořadým úkolem, který musí Kongregace pro evangelizaci naplňovat prostřednictvím Papežských misijních děl, aby se probudilo misijní vědomí. Misijní formace musí zaujímat ústřední místo v diecézní nebo farní pastoraci, aby se misie stala skutečným paradigmatem života a činnosti jednotlivých církví. Z tohoto důvodu má národní ředitel Papežských misijních děl významnou úlohu v tom, aby přiblížil tento smysl pro misie v každé diecézi a prostřednictvím diecézních institucí všem pokřtěným. Misionářský mandát nemůžeme vyškrtnout nebo minimalizovat. Každá církev, každá část církve, každé křesťanské společenství a každý křesťan je ze své podstaty misionář. „Víra zesiluje předáváním“ (Redemptoris missio, 2).

Důležitá je také modlitba za misie. Papež František vytrvale opakuje, že předmětem evangelizace je Duch svatý, my jsme pouze jeho spolupracovníci, kdežto misie je Jeho dílem. Je zbytečné se trápit, není třeba organizovat se nebo křičet, nepotřebujete nějaké triky ani lsti. Je třeba jen prosit o to, abychom dnes mohli zopakovat zkušenost, která nás přiměje říci: „rozhodl totiž Duch svatý i my“. Proto se za misii musíme všichni společně jako Boží lid modlit. To je biskupova povinnost, která nastává ještě před jakoukoli jinou misijní činností.

Další důležitou výzvou je podpora otevřenosti místních církví vůči všeobecné církvi a světu. Ježíš nám řekl: „Vy všichni jste bratři“ (Mt 23,8). Na druhou stranu se v některých misijních územích poměrně často vyskytuje nacionalismus, kmenové nebo kastovní smýšlení, což je pro hlásání evangelia znepokojující. Proti takovým odchylkám je třeba postavit závazek k budování světa, který bude otevřenější, bratrštější a solidárnější. Je třeba, jak doporučuje papež František, rozšířit svůj okruh, oslovit ty, kteří nejsou součástí mého světa zájmů, i když jsou mi blízcí (srov. Fratelli tutti, 95). Misijní touha je privilegovanou půdou pro prožívání této otevřenosti a jednoty se všeobecnou církví a pro sdílení radostí a bolestí současného světa. Proto musíme vést život z víry, který bude stále otevřenější a schopný oslovit a přijmout každého (srov. Poselství ke Světovému dni misií 2021).

Ve světle apoštolské exhortace Evangelii gaudium se Kongregace i mladé církve musí zaměřit na perspektivu hledání a obrácení, aby byly stále jasnějšími nositeli poselství evangelia pro všechny lidi. Proto je nutné pastorační obrácení, aby církev měla vycházející dynamiku (EG 20) a byla v trvale misijním stavu (EG 25). Je nutné zpochybnit sami sebe, aby náš život a jednání nabyl na transparentnosti a přilnutí k evangeliu.

Inkulturace víry je proces, v němž se víra vtěluje do různých kultur (srov. Ecclesia in Africa, 59). Dikasterium je přesvědčeno o hodnotě ztělesňování víry v kulturách, ale stejně tak je přesvědčeno, že je třeba být ostražitý, aby nedocházelo k falšování nebo rozmělňování obrazu Ježíše a jeho poselství. Křesťanská víra se neztotožňuje s žádnou kulturou. Jak uznal Jan Pavel II., „i když zůstane samo sebou skrze věrnost evangeliu a tradici církve, bude mít také tvář mnoha kultur a národů, které je přijaly a které z něj žijí“ (Novo millennio ineunte, 40). Duch svatý, říká papež František, zkrášluje církev novými projevy lidí a společenství, kteří přijímají evangelium. Tak se církev, která přijímá hodnoty různých kultur, stává sponsa ornata monilibus suis, nevěstou ozdobenou šperky, o níž mluví prorok Izaiáš (61,10).

„Evangelizace a mezináboženský dialog si ani zdaleka neprotiřečí, ale vzájemně se podporují a živí“ (EG 251). Dialog nenahrazuje hlásání (srov. Dialog a hlásání, 1991). Proto je naše dikasterium přesvědčeno, že při plnění svého poslání je důležité podporovat mezináboženský dialog. Dnes více než kdy jindy se církev musí nadále zasazovat o upřímný dialog mezi různými náboženstvími a se všemi věřícími, zejména s islámem. Musíme otevřít svá srdce, vzájemně se poznat a rozpoznat, co máme společného, a respektovat rozdíly, což je základem kultury dialogu. „Tváří v tvář případům násilného fundamentalismu, které nás znepokojují, nás náklonnost k autentickým věřícím islámu musí vést k tomu, že se vyvarujeme nevraživého zobecňování, protože pravý islám a náležitý výklad Koránu se staví proti jakémukoli násilí“ (EG 253). Dialog s umírněným islámem je způsob, jak bojovat proti fundamentalismu. Dialog totiž slouží k „utváření přátelství, míru a harmonie a sdílení mravních a duchovních hodnot a zkušeností v duchu pravdy a lásky… Různá náboženství, založená na úctě ke každému člověku jako tvoru, jenž je povolán být Božím dítětem, přispívají významně k budování bratrství a ochraně spravedlnosti ve společnosti“ (srov. Fratelli tutti, 271). Je důležité vychovávat zejména mladé lidi k úctě, dialogu a bratrství v různých vzdělávacích prostorách: doma, ve škole, v kostelech a mešitách. Tímto způsobem bude možné čelit sektářskému násilí a podpořit mír a harmonii mezi různými náboženskými společenstvími.

Všechny informace o Kongregaci pro evangelizaci národů

Foto: Vatican Media